O nástrojích

Hudba je nejlepší lék. Tóny spojené ještě s barevnými vibracemi dokáží obsáhnout úplně celou škálu rozměrů světů, se kterými jsme propojeni. Všechny naše světy vytvářejí naši realitu, a proto je dobré ani na jeden nezapomínat.
Z nejjednoduššího pohledu se tyto světy projevují v naší vlastní existenci jako vyjadřování vlastní mysli, srdce, duše. Hudba a její harmonizační účinky jsou přístupné každému, je velmi rozmanitá a obsahuje mnoho tónových barev. Přirozeným a dokonalým hudebním nástrojem je lidský hlas. Zpěv je účinný harmonizační prostředek.
A já ráda dodávám: v kombinaci se hrou na zpívající křišťálové mísy čistí mysl a v kombinaci se hrou na harmonizační strunné nástroje tiší srdce nebo pootevírá hlubiny paměti duše.

H.A. 


Odkazy na jednotlivé skupiny nástrojů jsou v přípravě

Křišťálové mísy a sety z nich jsou naším hlavním artiklem v oblasti hudebně-terapeutických nástrojů

Obecné pojednání o hudebních nástrojích

Hudebními nástroji jsou všechny předměty, které jsou schopny vytvořit zvuky sloužící k uskutečňování hudebních myšlenek a struktur. Uspořádání a způsob hry závisí u mechanických nástrojů na stavbě lidského těla a jeho dvou základních možnostech, na pohybu končetin a na dýchání.

Proto sahá pole zvuků vytvořených pro hudební účely od krátkého úderu až k dlouhému tónu, tj. od čistě rytmických nástrojů až po nástroje melodické. Právě melodické nástroje se ve zvuku a výrazu často orientují na lidský hlas, jenž byl v mnohých kulturách stavěn nad veškeré nástroje.

Při vzniku a užívání hudebních nástrojů sehrály rozhodující roli magické a kultické potřeby. Nehmatatelný a neviditelný tón má ve své pomíjivosti něco nehmotného, co je schopno okouzlit okolní svět, vyhánět zlé duchy a zároveň oslavovat Boha. Až teprve ve velkých kulturách, ale i tam velmi pozdě, prostupuje instrumentální hudba do oblasti estetického výrazu.

Téměř všechny evropské hudební nástroje mají své kořeny ve velkých starověkých kulturách. Přišly v raném středověku z Předního východu přes Byzanc (Balkán, Itálii) a přes islámský svět (Sicílii a Španělsko).

Členícím prvkem je primárně způsob vzniku tónu, sekundárně způsob hry a stavba. V této klasifikaci tvoří mechanické nástroje čtyři velké skupiny, ke kterým se přidává pátá skupina elektrofonů:

1.  Idiofony (samozvučné nástroje): bicí nástroje bez blány, chrastítka atd.

2. Membranofony (blanozvučné nástroje): bubny a kotle

3. Chordofony (strunné nástroje): nástroje s rozechvívanými strunami

4. Aerofony  (dechové nástroje): dřevěné, žesťové nástroje, varhany, harmoniky atd.

5. Elektrofony: nástroje se snímačem, zesilovačem a reproduktory